Třída: Chondrichthyes - paryby
Řád: Myliobatiformes -

Čeleď Potamotrygonidae zahrnuje minimálně 18 druhů zařazených do 3 rodů (Potamotrygon, Paratrygon a Plesiotrygon). Vznik čeledi se datuje k roku 1834. Trnuchy jsou ve své domovině poměrně obávané díky jedovému trnu na ocase. Jedná se o jedinou čeleď paryb vyskytující se výhradně ve sladkých vodách.

Zástupci čeledi Potamotrygonidae se vyskytují v jihoamerických řekách, které ústí do Atlantského oceánu nebo Karibského moře. Většina druhů je svým výskytem vázána pouze na jedno povodí, jen několik málo druhů se vyskytuje šířeji, například Potamotrygon motoro nebo Potamotrygon orbignyi. Některé druhy jsou dokonce omezeny svým výskytem pouze na jednu řeku, například Potamotrygon leopoldi.

Trnucha Potamotrygon motoro

Foto © Jiří Plíštil

Druhy rodu Potamotrygon mají tlustý krátký ocas, většinou nepřesahující svou délkou průměr disku, zatímco druhy rodů Paratrygon a Plesiotrygon mají ocas štíhlý, vláknitě protažený. Horní strana hřbetu a ocasu je obvykle pokryta zubovitými výrůstky. Jedový trn je umístěn na horní straně ocasu, se kterým je pevně spojen. U rodu Paratrygon je jedový trn menší, dobře vyvinutý a umístěný blíže k základně ocasu, u zbývajících dvou rodů je umístěn dále od základny ocasu. Jedna trnucha může mít až čtyři jedové trny. Disk je většinou delší než širší, zvláště patrné je to u zástupců rodu Paratrygon. Hřbetní a ocasní ploutve chybí. Oči jsou u rodu Potamotrygon středně velké, u rodů Paratrygon a Plesiotrygon jsou menší a méně vyčnívající. Zuby jsou malé s krátkými vrcholy, většinou umístěné v 50 řadách, u některých dospělých zástupců rodu Plesiotrygon mohou být umístěny ve více než 60 řadách. Většina druhů má hřbetní stranu pestře zbarvenou s různě velkými skvrnami nebo síťovaným vzorem. Podkladová barva je šedá, hnědá, červenohnědá nebo černá.

 

Detail tlamky trnuchy

Foto © Jiří Plíštil

Sladkovodní trnuchy jsou živorodé. Gravidita může být omezena na určité období nebo může nastat kdykoliv během roku. Počet mláďat ve vrhu je závislý na druhu a může se měnit, obvykle však ve vrhu bývá 2 až 7 mláďat.

Rod Paratrygon je prozatím monotypický. Rod Plesiotrygon je také prozatím monotypický, i když je známá další populace z akvarijní literatury, ale doposud nebyla determinována. Rod Potamotrygon je druhové bohatý rod do kterého je v současnosti řazeno 17 druhů.

 

Detail jedového trnu na ocase trnuchy

Foto © Jiří Plíštil

Trnuchy jsou v poslední době komerčně úspěšným artiklem v mnoha zemích světa. Postupně se dostávají do akvarijních chovů, kde se i občas množí. V České republice jsou v tuto chvíli zdokumentovány úspěšné odchovy druhů Potamotrygon reticulatus a P. motoro.

Použitá literatura:

• Froese, R. & D. Pauly. Editors. 2006. FishBase. World Wide Web electronic publication. www.fishbase.org, version (03/2007).
• Nelson J. S. 2006. Fishes of the world. 4th Ed., John Wiley & Sons, Inc. Hoboken, New Jersey, 601 str.
• Reis R. E., S. O. Kullander & C. J. Ferraris. 2003. Check List of the Freshwater Fishes of South and Central America. EDIPUCRS, Porto Alegre, Brazílie, 2003, 742 str.

Přehled rodů

• Elipesurus Schomburgk, 1843
  Schomburgk, R. H. 1843. The natural history of fishes of Guiana.--Part II. In: Jardine, W. (ed.), The Naturalists' Library. Vol. 5. W. H. Lizars, Edinburgh. [Also an 1852 edition, entitled Fishes of British Guiana, as v. 40.]. Fish British Guiana II.
• Paratrygon Duméril, 1865
  Duméril A. H. A. 1865. Histoire naturelle des poissons ou ichthyologie générale. Tome Premier. I. Elasmobranches. Plagiostomes et Holocéphales ou Chimères. Hist. Nat. Poiss. Ichth. Gen. v. 1. 1-720.
• Plesiotrygon Rosa, Castello & Thorson, 1987
  Rosa R. S., Castello H. P. & T. B. Thorson 1987. Plesiotrygon iwamae, a new genus and species of neotropical freshwater stingray (Chondrichthyes: Potamotrygonidae). Copeia 1987 (no. 2). 447-458.
• Potamotrygon Garman, 1877
  Garman S. W. 1877. On the pelvis and external sexual organs of selachians, with especial references to the new genera Potamotrygon and Disceus (with descriptions). Proc. Boston Soc. Nat. Hist. v. 19. 197-214.

Statistické údaje

Počet rodů: 4
Počet druhů: 20