„Tak nám přejmenovali čichavce,“ mohla by si postesknout posluhovačka, kdyby byla akvaristkou. „Kerý čichavce, paní Müllerová?“ otázal by se pak Josef Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, a pokračoval by: „Já znám dvoje čichavce, jedny malé z Přední Indie, co mají rodové jméno Colisa, a druhé větší ze Zadní Indie, ti se jmenují Trichogaster.“ „Všechny, milostpane,“ zněla by vyčerpávající odpověď posluhovaččina.
Omlouvám se všem ctitelům nesmrtelného Haškova díla za znesvěcení jeho úvodních řádků. Učinil jsem tak v dobré víře, neboť předpokládám, že vcelku hojně budou mezi našimi akvaristy názvoslovné změny u populárních labyrintek hodnoceny jako prvotřídní švejkovina. Avšak, řečeno s jiným českým klasikem, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je to jediné, co s tím můžeme dělat. A teď už slibuji, že legrace skončila, dál budou následovat samé vážné věci.
Začnu pointou: všichni „velcí“ čichavci z jihovýchodní Asie se nadále nejmenují Trichogaster, nýbrž Trichopodus, a všichni „malí“ čichavci žijící od Pákistánu po Barmu se nejmenují Colisa, nýbrž Trichogaster. Čichavec zelený kromě toho změnil i své druhové jméno, k čemuž se vrátím úplně na konci tohoto článku. Pro přehlednost jsem všechny dosavadní a nově platné názvy shrnul do tabulky.
Přehled názvů čichavců
| České jméno | Vědecké jméno | |
|---|---|---|
| dosavadní | nové | |
| Čichavec šedý | Trichogaster trichopterus | Trichopodus trichopterus |
| Čichavec perleťový | Trichogaster leerii | Trichopodus leerii |
| Čichavec drobnošupinný | Trichogaster microlepis | Trichopodus microlepis |
| Čichavec zelený | Trichogaster pectoralis | Trichopodus cantoris |
| Čichavec zakrslý | Colisa lalia | Trichogaster lalius |
| Čichavec medový | Colisa chuna | Trichogaster chuna |
| Čichavec pruhovaný | Colisa fasciata | Trichogaster fasciata |
| Čichavec pyskatý | Colisa labiosa | Trichogaster labiosa |
V případě čichavců nejde o žádné nové taxonomické objevy, přesuny druhů do jiných rodů kvůli nově zjištěné příbuznosti, synonymizaci různých jmen pro stejný druh (s výjimkou druhového vědeckého jména čichavce zeleného), nic takového – obě čtveřice druhů, které patřily společně vždy do jednoho rodu, patří do jednoho rodu i nadále, jen se změnilo jeho jméno. Jde o nápravu chyb, k nimž došlo v minulosti, z pohledu v současnosti platných Mezinárodních pravidel zoologické nomenklatury (zkratka ICZN z anglického názvu). Zjednodušeně řečeno (a bez zjednodušení se v tomto výkladu neobejdeme, jinak by se nedal „učíst“), názvosloví čichavců se vrací před rok 1923, kdy G. S. Myers publikoval v americkém, dodnes prestižním časopise Copeia dvě krátké práce (jedna měla pouhé dvě a druhá tři stránky), od nichž se odvinulo dosud používané názvosloví. „Nové“ názvosloví, k němuž se teď systematici vracejí, je ve skutečnosti názvoslovím velmi starým, protože se používalo před rokem 1923 – a v zásadě úplně stejně dlouho, ne-li déle, než názvosloví, na které jsme byli doposud zvyklí my.
Klíčovou roli v celém problému hraje stanovení tzv. typového druhu, tj. druhu, který je názvovým typem daného rodu, jinými slovy nositelem jeho jména. Pozor, pohybujeme se teď výlučně na poli nomenklatorickém, názvoslovném, nikoli na poli systematickém! V pionýrských dobách zoologie – mluvíme o 18. a počátku 19. století – neexistovala povinnost stanovit při popisu nového rodu jeho typový druh, jak je tomu dnes. Ba co víc, tehdejší zoologové tímto směrem vůbec neuvažovali. V roce 1801 vyšla nezávisle na sobě v rozmezí několika dnů dvě významná díla světové ichtyologie, jež mají význam i pro naši kauzu. V Paříži vyšel třetí svazek Histoire naturelle des poissons Bernarda Germaina de Lacépède, v němž byly popsány tři nové rody labyrintek – Osphronemus, Trichopodus a Macropodus. V Berlíně spatřilo světlo světa přepracované dílo v té době již zesnulého Marcuse Eliesera Blocha, jež doplnil a vydal J. G. Schneider pod názvem M. E. Blochii Systema ichthyologiae a v němž byl ustaven nový rod Trichogaster. Přesné datum vydání neznáme a už nikdy ho zřejmě nezjistíme, bylo to však o několik dnů později, než vyšel Lacépède – u něj víme přesně, že to bylo 18. 10. 1801. Ve Francii té doby platil revoluční kalendář počítající roky od konce monarchie 22. 9. 1792, takže kniha oficiálně vyšla v roce deset, který trval od 22. 9. 1801 do 21. 9. 1802. To se postaralo o další zmatek v historické prioritě – dlouho se totiž uvádělo, že třetí díl Lacépèdeho díla vyšel roku 1802, tedy až po knize Blocha a Schneidera.
Lacépède zařadil do svého nového rodu Trichopodus dva druhy: Trichopodus mentum (posléze se ukázalo, že šlo o dospělce druhu Osphronemus goramy, který pod tímto jménem na jiném místě téhož svazku popsal Lacépède na základě mladého jedince – ano, Lacépède popsal mládě a dospělce jako dva různé druhy, každý dokonce v jiném rodu, ale v oné průkopnické době to nebylo nic tak výjimečného) a Trichopodus trichopterus (čichavec šedý). Bloch a Schneider uváděli v rodu Trichogaster také dva druhy – Trichogaster fasciatus (čichavec pruhovaný) a Trichogaster trichopterus (čichavec šedý). Čichavec šedý tedy figuroval v obou knihách, pokaždé v jiném rodu. Počátkem 19. století se informace šířily jistě pomaleji než dnes, ve věku internetu, ale i tak je zřejmé, že uvedená situace nemohla vydržet dlouho. A jak uvidíme za okamžik, nevydržela.
Stanovením typových druhů se poprvé cíleně zabýval až D. S. Jordan, který ve svém čtyřsvazkovém díle The genera of fishes vydaném v letech 1917–1920 stanovil typový druh pro každý tehdy známý rod. Pro rod Trichogaster to byl Trichogaster fasciatus: i podle dnešních pravidel zoologické nomenklatury je to jediný platný typ pro tento rod – to je pro pochopení současné změny jmen důležité. Daleko složitější je situace v rodu Trichopodus. Pro něj stanovil Jordan jako typový druh Trichopodus mentum. Jenže během více než 100 let, dělících ustavení rodu Trichopodus Lacépèdem od díla Jordanova, byly publikovány další práce, v nichž se objevily formulace, které podle dnešních názorů fakticky znamenají určení typu, i když to takto přímo neoznačují. V prvé řadě jde o sedmý svazek Histoire Naturelle des Poissons Cuviera a Valenciennese z roku 1831, který obsahuje větu považovanou dnes některými systematiky (a jinými ne, aby to bylo ještě složitější) za ustavení druhového typu pro rod Trichopodus, jímž se stal Labrus trichopterus (jméno typového druhu se uvádí v podobě, jak byl druh poprvé popsán – čichavce šedého poprvé popsal Pallas v roce 1770 v rodu Labrus). Už o dva roky dříve v jiném svém díle ponechal Cuvier tento druh jako jediný v rodu Trichopodus, zatímco všechny ostatní dosavadní druhy tohoto rodu přeřadil do rodu Polyacanthus (včetně Hamiltonem roku 1822 popsaných čichavců Trichopodus lalius či Trichopodus chuna), aby je pak v roce 1831 přeřadil ještě jednou do nově vytvořeného rodu Colisa. Už z toho máte závrať? Nebojte se, pomalu končíme. Jiná věta považovaná (tentokrát jednomyslně) za potvrzení druhu Labrus trichopterus jako typového druhu pro rod Trichopodus je v díle P. Bleekera z roku 1879. Jinými slovy, existuje přinejmenším jedno a možná dokonce dvě určení typového druhu v rodu Trichopodus jako Labrus trichopterus, která jsou starší než určení Jordanovo. A podle ICZN platí první určení, každé novější je neplatné.
A jsme u nešťastného omylu G. S. Myerse v roce 1923. Myers se totiž domníval, že název Trichogaster Blocha a Schneidera je starším synonymem ke jménu Trichopodus Lacépèdeho (ve skutečnosti je to, jak již víme, obráceně). A tak je synonymizoval pod jménem Trichogaster s typovým druhem Labrus trichopterus. Rod, jehož typovým druhem byl Trichogaster fasciatus, se pak začal jmenovat Colisa, protože to bylo nejstarší dostupné jméno pro tento taxon. Dnes se tedy vrací situace zpátky před Myersem vyvolaný zmatek a stejně jako tehdy se „velcí“ čichavci z jihovýchodní Asie označují rodovým jménem Trichopodus, zatímco „malí“ čichavci z Přední Indie jménem Trichogaster.
Čichavec zelený známý donedávna pod vědeckým jménem Trichogaster pectoralis změnil celé své jméno a nově to je Trichopodus cantoris. Změna druhového jména představuje návrat k historicky nejstaršímu dostupnému jménu – už v roce 1861 popsal totiž Günther čichavce zelené jako Osphromenus trichopterus var. β cantoris, jenže v literatuře 20. století, zejména akvaristické, se uchytilo až jméno Trichopodus pectoralis, pod nímž čichavce zelené popsal znovu Regan v roce 1910, aniž si povšiml, že jsou identičtí s rybami popsanými skoro o 50 let dříve.
Nakonec ještě vysvětlení k pravopisu. Pozorní čtenáři si jistě všimli zvláštních koncovek druhových jmen v rodu Trichogaster – fasciata, labiosa, ale lalius. Proč? Jméno Trichogaster je rodu ženského, proto druhová jména tvořená přídavným jménem musí mít ženskou koncovku -a. Druhové jméno lalius však není tvořeno přídavným, nýbrž podstatným jménem (substantivem). Podle ICZN se druhové jméno tvořené substantivem nemusí svým rodem shodovat se jménem rodovým a zůstává v původní pravopisné podobě, která se nesmí měnit. A úplně na závěr ještě poděkování panu Jiřímu Plíštilovi za pomoc při obstarání originální literatury.
Literatura
- Britz, R. (2004): Why Colisa has become Trichogaster and Trichogaster is now Trichopodus. Labyrinth, 136, 6–7.
- Paepke, H.-J. (2009): The Nomenclature of Trichopodus pectoralis Regan, 1910; Trichopus cantoris Sauvage, 1884 and Osphronemus saigonensis Borodin, 1930 (Teleostei: Perciformes: Osphronemidae). Vertebrate Zoology 59, 1, 53–60.
- Roßmann, K.-H. (2008): New Gourami Names? Der Makropode, 30, 3, 81–82.
- Schindler, I. (2009): Zur Schreibweise der Artnamen der Gattungen Trichogaster (ehemals Colisa) und Trichopodus. Der Makropode, 31, 1, 5–9.
- Töpfer, J. (2008): Lacepède. Part 2: His Anabantids genera Ospronemus, Trichopodus und Macropodus and the validity of the names. Der Makropode, 30, 2, 41–52.
- Töpfer, J. & I. Schindler (2009): On the type species of Trichopodus (Teleostei: Perciformes: Osphronemidae). Vertebrate Zoology 59, 1, 49–51.
Tento článek byl publikován v časopise Akvárium terárium 6/2009.
