Třicátý čtvrtý ročník rychnovské výstavy přinesl jako vždy kombinaci známého, zaběhnutého a vyzkoušeného s novinkami, které se objevily poprvé. A je to právě tahle kombinace, jež vytváří tu neopakovatelnou atmosféru, která se dá shrnout do onoho tradičního, ale proto o nic méně pravdivého konstatování, že „v Rychnově je dobře“. Nejprve stálice – dům u vody stojí, stany pro prodejce po loňské úspěšné premiéře taky, výčep je na svém místě. Po zkontrolování, o kolik zase vyrostli panu Ešpandrovi peřovci, pánům Dočekalovi a Havlovi duhovky a panu Hákovi „alty“ (o dost), přichází čas objevovat novinky. Je to zvláštní, ale stojany jsou rozmístěny zase trochu jinak, akvárium s rybami z našich vod tu také nebývalo, přehlédnout se nedají ani čtyři druhy divokých plat a mečovek. Několik nádrží jako v posledních letech vždy obsadilo Profi Aquarium, letos ale jejich kolekce není soustředěna na jednu skupinu ryb. Na první pohled nejnápadnější je expozice sekavek, ale jsou tu i bojovnice a některé další lahůdky, o kterých bude ještě řeč.
Článek vychází v době, kdy výstava pořád běží, takže ho můžete využít jako inspiraci a poslední upomínku, abyste do Rychnova ještě vyrazili. Pokud ho objevíte až po skončení výstavy, dobře si ho zapamatujte, protože za rok bude Rychnov zase (a jak jsem se jako vždycky shodl s řadou známých, které potkávám jednou ročně v Rychnově, ten rok uteče proklatě rychle). Nevím, kde berou Rychnovští pořád novou sílu a energii k pořádání dalších a dalších ročníků, ale vím, že jsem moc rád, že ji mají.
Některé zajímavé, především méně často chované a vystavované ryby si teď představíme obrazem a krátkým komentářem.
Ostnáč Pristolepis marginata je velkou raritou. Robustní ryby dorůstající 10–12 cm (samice), resp. 15 cm (samci), pocházejí z jižní a jihozápadní Indie (toky v pohoří Western Ghats) a svým chováním i způsobem života trochu připomínají cichlidy. Stejně jako ony vyžadují v akváriu prostor. Známý německý chovatel různých „podivných“ ryb Ralf Britz sice choval od mládí tři páry pohromadě v nádrži 150 × 50 × 50 cm, ale nakonec je stejně musel rozdělit. Tento druh se už podařilo v akváriu i rozmnožit. Pohlaví se pozná jen podle plnějšího břicha samic, které v době rozmnožování mají také zřetelně vystouplou urogenitální papilu. Samec staví hnízdo – jamku v hrubším písku, kam se pár vytře. Poté se samec stará o jikry a larvy až do rozplavání potěru, a zuřivě přitom brání své teritorium.
© Jaroslav Hofmann
Anténovec mramorovaný (Leiarius marmoratus) potřebuje nádrž přinejmenším stejně velkou jako výše představený ostnáč – dorůstá totiž v přírodě až 60 cm, v akváriu zpravidla nejvýše do 40 cm. Mláďata mají na těle kresbu tvořenou velkými tmavými okrouhlými skvrnami, s věkem se kresba mění do podoby na snímku.
© Jaroslav Hofmann
Drobní afričtí sumčíci rodu Pareutropius jsou ryby jako stvořené do společenských nádrží. Jsou to hejnové ryby, a i když dorůstají délky jen 7–8 cm, dost prostoru potřebují také, protože rády plavou. Vyhovuje jim silnější proudění vody, na její složení nijak speciální nároky nemají. Na výstavě jsou ryby uvedeny pod synonymem Eutropiellus sp. Rod Pareutropius zahrnuje čtyři platné druhy, podle kresby jde v případě vystavených ryb nejpravděpodobněji o druh Pareutropius mandevillei, případně Pareutropius longifilis.
© Jaroslav Hofmann
Letošní Rychnov byl na rozdíl od minulých let skoupější na krunýřovce a pancéřníčky, ale tahle nádherná pekoltie se nedala přehlédnout. Pozor jen na záměnu druhů, ryba byla vystavena jako pekoltie neposkvrněná (Peckoltia oligospila, původně L6), která ale vypadá úplně jinak. Vystavená pekoltie je pravděpodobně Peckoltia sp. L9.
© Jaroslav Hofmann
Trnuchy Potamotrygon reticulatus Miloše Kroupy pravidelní návštěvníci rychnovských výstav už znají, ale pohled na takhle raritní zvířata, která se navíc pravidelně množí, potěší vždycky. Pro milovníky taxonomie, kteří by teď začali druh hledat na Aquatabu, doplňme na vysvětlenou, že jméno Potamotrygon reticulatus je aktuálně považováno za synonymum k Potamotrygon orbignyi, ale Miloš je přesvědčen, že to není správné a že jde o dva „dobré“ druhy.
© Jaroslav Hofmann
Trnuchy byly letos vystaveny v Rychnově hned ve třech druzích – jedním z dalších byla trnucha skvrnitá (Potamotrygon motoro).
© Jaroslav Hofmann
Další rybou pro specialisty je hadohlavec Channa striata.
© Jaroslav Hofmann
Jedním z vystavených druhů sekavek byla sekavka myanmarská (Botia histrionica). Kresba je u tohoto druhu dost variabilní a podobná jako u několika druhů dalších, což vedlo v minulosti k značnému taxonomickému chaosu a vzniku různých synonym. I dnes bývají tyto ryby občas zaměňovány s jinými druhy.
© Jaroslav Hofmann
Nenápadnou, ale o to větší raritou je mřenka hejnová (Nemacheilus binotatus), asi 6 cm dlouhá, velmi štíhlá rybka z Thajska. V přírodě obývá středně až rychle tekoucí vody a zdržuje se zhruba ve dvacetičlenných hejnech – podobné podmínky by měla mít i v akváriu.
© Jaroslav Hofmann
Rybou, která je evropským akvaristům známa již dlouhé desítky let (poprvé byla dovezena již počátkem 60. let 20. stol.), přesto se však vždy jen letmo vynoří z hlubin zapomnění, aby v nich opět na čas zmizela, je razbora lysá (Sawbwa resplendens). Své české jméno dostal tento myanmarský endemit z jezera Inlé a jeho okolí podle toho, že nemá na těle žádné šupiny. Drobné hejnové rybky vyžadují neutrální až slabě zásaditou a dost tvrdou vodu (CT 12–20 °N). V měkké a kyselé vodě bledne zbarvení samců a ryby jsou náchylné k různým infekcím. U druhu je vyvinut výrazný sexuální dichromatismus, samci mají nápadně červenou přední část hlavy a čelo a také po jedné červené skvrně v obou lalocích ocasní ploutve.
© Jaroslav Hofmann
Samice razbory lysé jsou velmi nenápadné.
© Jaroslav Hofmann
Jeleček duhový (Notropis chrosomus) patří mezi nádherně zbarvené drobné severoamerické rybky, o nichž se u nás navzdory jejich kráse téměř neví. Je to nenáročná hejnová rybka, které však nevyhovuje dlouhodobý chov v příliš vysoké teplotě. Ideální je proto její chov od jara do podzimu v zahradním jezírku.
© Jaroslav Hofmann
V případě parmičky vláknoploutvé (Puntius filamentosus) nejde o žádnou raritu ani novinku, spíš je to opět ryba, kterou „odvál čas“. Její letošní předvedení na výstavě mě potěšilo, protože tyhle větší parmičky z Přední Indie jsou nádherné ryby. Jejich snad jedinou „vadou“ pro někoho může být, že s chutí okusují rostliny.
© Jaroslav Hofmann
Totéž platí i pro parmičku pruhoocasou (Puntius lateristriga), jen s tím rozdílem, že tento druh pochází ze Zadní Indie.
© Jaroslav Hofmann
Plata mečíkatá (Xiphophorus xiphidium) – samice. Z přírody je u tohoto druhu známo pět různých typů černé kresby, vystavené ryby mají kresbu typu „crescent“.
© Jaroslav Hofmann
Plata mečíkatá (Xiphophorus xiphidium) – samec.
© Jaroslav Hofmann
Plata Couchova (Xiphophorus couchianus) je kriticky ohroženým druhem, jehož počet v přírodě (okolí mexického města Monterrey) se v současnosti odhaduje na méně než 250 jedinců, rozdělených navíc ještě do několika izolovaných subpopulací. Budoucnost tohoto druhu tak závisí zřejmě jen na akvaristech.
© Jaroslav Hofmann
Mečovka Birchmannova (Xiphophorus birchmanni) byla vědecky popsána teprve v roce 1987. Pochází z Mexika, v přírodě se často spontánně kříží s platou horskou (Xiphophorus malinche). Také při chovu v akváriu je třeba dávat pozor na potenciální nežádoucí mezidruhová křížení s jinými zástupci rodu Xiphophorus (na snímku je samice).
© Jaroslav Hofmann
Samec cichlidky Apistogramma elizabethae „Fire Red“ – v zahraničí se tato forma s jasně červeným břichem označuje častěji jako „Super Red Belly“.
© Jaroslav Hofmann
Samice je i u červené formy Apistogramma elizabethae zbarvena nenápadně.
© Jaroslav Hofmann
Další zajímavou formou malých cichlidek je Apistogramma agassizi "Fire Red".
© Jaroslav Hofmann
Zvláště samci barevné formy tlamovce žlutoocasého (Cyprichromis leptosoma), která se nazývá „Mpulungu“, jsou velmi půvabní. Forma se vyskytuje v jihovýchodním zambijském cípu jezera Tanganika od Kasangy po Mpulungu.
© Jaroslav Hofmann
Samice tlamovce žlutoocasého (Cyprichromis leptosoma), forma „Mpulungu“.
© Jaroslav Hofmann
Malawský tlamovec Melanochromis cyaneorhabdos byl vědecky popsán teprve před 13 lety, ale akvaristé ho znají již déle pod obchodním označením „Maingano“. V našich akváriích také není žádným nováčkem, ale téhle početné skupině se nedalo fotograficky odolat.
© Jaroslav Hofmann
