Když se popisují historické události, je dobré udržet chronologii času a nebývá zvykem se v letopočtech posouvat zpět. Mně však v dnešním pokračování nezbývá nic jiného, než udělat výjimku a i když jsme se posledně zabývali naším akvaristickým děním v roce 1912, musím se ještě na chvíli vrátit na přelom 19. a 20. století a podělit se s Vámi o zajímavosti, se kterými jsem se seznámil teprve před několika týdny. V životě se totiž občas stává, že se vynoří skutečnosti, o kterých jsme toho dosud mnoho nevěděli.
Letos na jaře zemřel Pan akvarista Milan Chvojka. Když jsem si následně prohlížel jeho akvaristickou knihovnu, našel jsem m.j. unikátní útlou knížečku, ve které jsou svázány tzv. Stálé přílohy „Zemského Rybářského Věstníku“ s názvy „Akvarium“, „Terrarium“ a „Sport“ (pozn.: rozuměj sport rybářský). Jednotlivá čísla byla k mání po 5 kr. (později po 10 hal.) v administraci ve Vladislavově ul. č. 21a. A nyní to nejzajímavější: prvé číslo (označené jako List 1.) vyšlo v Praze dne 1. června 1899, tedy prakticky ve stejnou dobu, jako byl založen první spolek přátel akvarií a terarií v království Českém, nazvaný „Aquarium“ (což se stalo 7. května 1899). Jednalo se o měsíčník s tím, že poslední List ve zmíněné knížečce má číslo 33 a byl uveřejněn v září 1903 (je-li skutečně poslední se mně nepodařilo zatím zjistit).
Redakce „Zemského Rybářského Věstníku“ v Praze (nikde není uvedeno jediné jméno redaktora) napsala toto Slovo úvodní:
„Milovníci akvarií a terrarií stále na nás doléhají, abychom zájmům jejím věnovali aspoň dvě strany ve Věstníku. Usnesli jsme se na tom, vyhověti přání tomuto a zahajujeme dnes řadu článků,které věnovány budou těm, kdož v akvariích a terrariích pěstí živoky a rostlinstvo. Upravíme články své tak, aby byly poučnými i zábavnými a neopomeneme psané slovo též doprovázeti vhodnými illustracemi. Záleží ovšem na čtenářích našich, aby nás v této nové práci co nejvíce podporovali a vše s námi sdíleli, co do oboru tohoto spadá a co jest zajímavé pro každého, kdo pěstěním ryb, květin a obojživelníků pro zábavu se zaměstnává.“
Prvá čísla zmíněných Stálých příloh se zabývala úvahami na téma co to vlastně jsou akvária a terária, z ryb jsou na prvých třech místech zmiňovány: zlatá rybička (Carassius auratus), makropoda neboli rájovec dlouhoploutvý (Polyacanthus viridi – auratus, Macropus viridi – auratus – Macropodus venustus) a Chanchito (v té době Chromis facetus, Heros acaroides, Acara facetus); z terarijních zvířat ještěrka africká (Gekko – Platydactylus muralis). Přímo úžasnou záležitostí jsou inzeráty „Oddělení pro akvaria a terraria Zemského Rybářského Věstníku“ v Praze, kde na adrese Vladislavská ulice č. 21a jsou od samého počátku nabízeny:
Pro milovníky akvarií:
Akvaria všech velikostí a tvarů od 50 kr. až do 100 zl.; koupě a výměna akvarií; rašelinná hlína; vypraný písek; mušle; tufa ku výrobě skalek; potrava pro ryby (garnáty); zlaté rybky a veškeré říčné rybky za nejlevnější ceny; žabí larvy; kuňky ohnivé; čolci vodní; čínské rybky makropody (párek 1 zl. 80 kr.), atd.
Pro milovníky terrarií:
Terraria všech velikostí a tvarů od 50 kr. do 100 zl.; koupě a výměna terrarií; bílý písek; skalky a tufu; mladé rosničky; Skinkové šedí, žlutí a pruhovaní; Gekko (kus po 80 kr.), atd.
Některé vybrané postřehy o akváriích:
„Nejjednodušším akvariem jest známá kulatá sklenice na rybky zlaté, která zdomácněla u nás asi před 150 lety, jakožto novinka z Číny. – To jest týrání zvířat, proti němuž vystoupiti by měl každý přítel přírody. Přímo barbarským jest však, uzavírati rybky do tak zvaných ševcovských koulí, pentličkami a všelijakými jinými tretkami okrášlenými. – Velice praktické jsou sklenice čtyřhranné, 40 cm vysoké, 35 cm široké a 30 cm dlouhé, jejichž sklo jest 4 cm silné. Nejlépe učiníme, když takovéto čtyřhranné, zcela skleněné akvarium zapustíme do dřevěného pouzdra, na jehož dno položili jsme plotnu z plsti. – Vedle těchto skleněných nádržek zakládáme akvaria v kovové kostře, vyplněné skleněnými tabulemi. Akvaria tato, jsou čtyřhranná, šestihranná a osmihranná. Akvarium nesmí býti nikdy příliš vysoké, zajisté však prostorné, aby živokové v něm umístění měli dostatek vzduchu i volnosti. – Nedoporučujeme vůbec nikomu, aby pořizoval sobě akvarium sám, anebo, aby zhotovení jeho přenechal málo zkušenému řemeslníku. – Nevystavujeme nikdy akvarium slunci polednímu a dopolednímu, aby paprsky jeho vodu nezahřály. Spouštějme záclony, neboť jen ve stínu udržíme vodu chladnou. – Jest velice snadné poříditi sobě a umístiti někde na vyvýšeném místě malou nádržku, z které voda troubelem do rourky do akvaria přidělané se tlačí a v podobě tenkého paprsku špičkou rourky vytéká.“ – atd.
Co bylo doporučováno teraristum:
„Skleněné domky, v nichž pěstiti hodláme žáby, mloky, ještěrky, hady a želvy, zoveme terrarium. – Dřevěné stěny terraria okrašlujeme uvnitř kůrou korkovou. Dno jest shotovené z zinkového plechu. Celek spočívá na čtyřech nebo šesti nízkých podstavcích. Nepostačuje ovšem, aby vzduch měl přístupu toliko jen zhora, nýbrž jest zapotřebí, aby vzdušné otvory umístěny byly též někde v dolejší části akvaria, aby vzduch protahovati mohl. – Chceme-li část dna utvořiti z hlíny, používáme k účelu tomu hlínu rašelinovou promíchanou s hrubším pískem. Hlinité dno přikrýváme obyčejně vlhkým mechem z luk zabahněných.“ – atd.
Ve Stálých přílohách není jediné zmínky o spolkovém životě (mimo oznámení, že na 15. května 1901 se v Praze na výstavišti v Král. Oboře chystá zahájení rybářské výstavy spojené s výstavou akvárií). Text je orientován výhradně na akvarijní a terarijní živočichy, na vodní rostliny, hlemýždě, krmivo, nemoci, technické pomůcky a doprovodnou inzerci a dokonce i na mořskou akvaristiku (v této souvislosti připomínám, že již v r. 1903 vydal nakladatel J. Otto nádhernou, česky psanou knížku B. Bauše: Moře a jeho tvorstvo). Dnes po 100 letech máme pochopitelně na řadu věcí jiný názor, ale znalosti, nadšení a zájem o přírodu byly u našich akvaristických předků obdivuhodné. Zajímavé je i to, že po dlouhou dobu vůbec nebyla zveřejňována jména autorů jednotlivých článků a příspěvků a nikdy nebylo zveřejněno žádné jméno odpovědného člena redakce.
Zájemci o akvaristiku se postupně ze stránek „Akvaria“ dozvídají informace o hořavce, slunečnici obecné, tmavé, velkohubé, pruhované a ušaté, americkém sumečkovi zakrslém, úhoři obecném, měsíčnici (Lepomis auritus), americkém okounu kaliko, štikách, o čichavcích (dobově: čichavec jedlý neboli gurami, čínská rajská vlajka), koljuškách, tmavcích, mřenkách, okounu démantovém, o kapřících, karáscích a líncích, americkém okounu zeleném, skalním, černém, žlutém, štikovitém, pstruhovém a okounu zvaném pirát, o řízku obecném a cejnech, o střikounu lapavém, lezci bahenním a indickém, gurami tečkovaném, trichogasteru fasciatus zvaném páví oko (!), o indickém rájovci bojovném (dobově Betta pugnax), atd. Významný je i přehled domácích i cizokrajných rybek, kteréž se chovati mohou v akvariích.
Snad nejvíce pozornosti je v Přílohách věnováno zlaté rybce, o jejích dosud známých variantách, pěstování (v akváriu i v rybníčcích), o krmení, rozmnožování, projevech, atd. Své dnešní vyprávění proto ukončím trochou z její historie a několika 100 let starými názory na její chov:
„Zlatá rybička byla již popsána a to poprvé Peršanem, který složil krásné povídky pod názvem Tisíc a jedna noc. My shledáváme se s ní na nejstarších čínských obrazech, na rodinných znacích starých a vynikajících rodin čínských. Číňané od císaře dolů až k největšímu chudákovi chovají v domácnostech svých zlatou rybičku, jejíž vlastí zajisté jest Čína. My setkáváme se s ní ještě dnes na trzích čínských, kdež ji prodavači v nádobách bambusových prodávají. Nejkrásnější zlaté rybičky jsou domovem v jezerech Che-Kyangských. Do Evropy byla zlatá rybička poprvé přivežena v století 17. První osobou, která první párek zlatých rybiček v Evropě obdržela, byla proslavená madame Pompadour.
Když napotom Portugalci s odchovem těchto rybek počali se zabývati, rozšířily se rybky tyto po celé Evropě. Z Evropy dostala se rybka do Ameriky, kdež se neobyčejně rozšířila, ano i zdivočela. Nejkrásnější zlaté rybky dodává toho času Japonsko, odkud také Američané matečné ryby zakoupili a tou měrou rozmnožili, že jich co rok dva miliony kusů v ceně 300.000 dolarů prodají.
V roce 1870 až do r. 1880 pěstilo se v Evropě nejvíce zlatých rybiček v Německu a to zejména v Oldenburdu, Clingenburgu, v Lüblinchen a ve Westfalsku. V těchto létech prodávalo se tisíc kusů tak zvaných červených zlatých rybiček až i za 300 marek čili 180 zl r.č. Zlaté rybky tak pěkně červeně vybarvené jako se tehdá prodávaly, jsou dnes již zvláštností. Pěstování zlatých rybiček vyrvali však Němcům z rukou Italové, kteří následkem teplejšího podnebí levněji mohli vyráběti a evropský trh skutečně opanovali.
Délka rybky jest závislou od pravidelné výživy a jest mnoho pravdy na tom, že zlatá rybička v zajetí vydrží i 50 roků, když dobře byla ošetřována. V rybníce vyživuje se rostlinstvem, červíky, vlastními jikrami, ano i vlastním a cizím potěrem. Za rok po vylíhnutí jsou zlaté rybky již zralé. Nejčipernějšími jsou na jaře, když teplota vody překročila 10o dle R. Tření trvá po celé léto s vyloučením nejparnějších dnů. Chceme – li zlaté rybičky pěstiti v rybnících, hleďme upotřebiti k tomu rybníky takové, které jsou proti studeným větrům chráněné a velice výhřevné. Dno rybničné má býti plodné čili výrobné. Obyčejně zakládáme 4 menší rybníčky, a sice rybníček, ve kterém se ryby třou, druhý ve kterém ryby vzrůstají, třetí, ve kterém zásoby vzrostlých rybiček udržujeme a čtvrtý, ve kterém rybičky přezimují. Ku tření používáme více samečků a to z toho důvodu, že obyčejně jsou mnozí mlíčníci neplodní. Obyčejně přidáváme ku 3 samičkám (jikernáčům) 4 samečky (mlíčníky), k tomu přihlížejíce, aby všecky rybičky byly stejné velikosti. Nejlépe třou se rybky dvou až čtyřleté. Není zajisté žádným uměním docíliti toho, aby se nám zlaté rybičky vytřely i v akvariu.“
